учу́ивать
to smell, to nose out, to sense
Verb | imperfective | transitive
| Infinitive | учу́ивать |
|---|---|
| Present, я | учу́иваю |
| Present, ты | учу́иваешь |
| Present, он, она, оно | учу́ивает |
| Present, мы | учу́иваем |
| Present, вы | учу́иваете |
| Present, они | учу́ивают |
| Future, я | бу́ду учу́ивать |
| Future, ты | бу́дешь учу́ивать |
| Future, он, она, оно | бу́дет учу́ивать |
| Future, мы | бу́дем учу́ивать |
| Future, вы | бу́дете учу́ивать |
| Future, они | бу́дут учу́ивать |
| Past masculine | учу́ивал |
| Past feminine | учу́ивала |
| Past neuter | учу́ивало |
| Past plural | учу́ивали |
| Imperative singular | учу́ивай |
| Imperative plural | учу́ивайте |
Perfective: учу́ять