рассуди́ть
to argue, to reason
Verb | perfective | transitive
| Infinitive | рассуди́ть |
|---|---|
| Future, я | рассужу́ |
| Future, ты | рассу́дишь |
| Future, он, она, оно | рассу́дит |
| Future, мы | рассу́дим |
| Future, вы | рассу́дите |
| Future, они | рассу́дят |
| Past masculine | рассуди́л |
| Past feminine | рассуди́ла |
| Past neuter | рассуди́ло |
| Past plural | рассуди́ли |
| Imperative singular | рассуди́ |
| Imperative plural | рассуди́те |
Imperfective: рассужда́ть, рассу́живать
Examples
- рассуди́те нас — be an arbiter between us