расколо́ть
to split, to cleave, to break (sugar), to crack (nuts), to chop (firewood)
Verb | perfective | transitive
| Infinitive | расколо́ть |
|---|---|
| Future, я | расколю́ |
| Future, ты | раско́лешь |
| Future, он, она, оно | раско́лет |
| Future, мы | раско́лем |
| Future, вы | раско́лете |
| Future, они | раско́лют |
| Past masculine | расколо́л |
| Past feminine | расколо́ла |
| Past neuter | расколо́ло |
| Past plural | расколо́ли |
| Imperative singular | расколи́ |
| Imperative plural | расколи́те |
Imperfective: раска́лывать, коло́ть