разоблачи́ть
to disrobe, to divest, to unclothe, to undress
Verb | perfective | transitive
| Infinitive | разоблачи́ть |
|---|---|
| Future, я | разоблачу́ |
| Future, ты | разоблачи́шь |
| Future, он, она, оно | разоблачи́т |
| Future, мы | разоблачи́м |
| Future, вы | разоблачи́те |
| Future, они | разоблача́т |
| Past masculine | разоблачи́л |
| Past feminine | разоблачи́ла |
| Past neuter | разоблачи́ло |
| Past plural | разоблачи́ли |
| Imperative singular | разоблачи́ |
| Imperative plural | разоблачи́те |
Imperfective: разоблача́ть