прости́ться
to say goodbye (to), to take (one's) leave (of), to bid adieu, to bid farewell
Verb | perfective | reflexive
| Infinitive | прости́ться |
|---|---|
| Future, я | прощу́сь |
| Future, ты | прости́шься |
| Future, он, она, оно | прости́тся |
| Future, мы | прости́мся |
| Future, вы | прости́тесь |
| Future, они | простя́тся |
| Past masculine | прости́лся |
| Past feminine | прости́лась |
| Past neuter | прости́лось |
| Past plural | прости́лись |
| Imperative singular | прости́сь |
| Imperative plural | прости́тесь |
Imperfective: проща́ться