приговори́ть
to sentence (to), to convict, to damn
Verb | perfective | transitive
| Infinitive | приговори́ть |
|---|---|
| Future, я | приговорю́ |
| Future, ты | приговори́шь |
| Future, он, она, оно | приговори́т |
| Future, мы | приговори́м |
| Future, вы | приговори́те |
| Future, они | приговоря́т |
| Past masculine | приговори́л |
| Past feminine | приговори́ла |
| Past neuter | приговори́ло |
| Past plural | приговори́ли |
| Imperative singular | приговори́ |
| Imperative plural | приговори́те |
Imperfective: пригова́ривать