отрека́ться
to disown, to disavow, to renounce, to give up, to repudiate
Verb | imperfective | reflexive
| Infinitive | отрека́ться |
|---|---|
| Present, я | отрека́юсь |
| Present, ты | отрека́ешься |
| Present, он, она, оно | отрека́ется |
| Present, мы | отрека́емся |
| Present, вы | отрека́етесь |
| Present, они | отрека́ются |
| Future, я | бу́ду отрека́ться |
| Future, ты | бу́дешь отрека́ться |
| Future, он, она, оно | бу́дет отрека́ться |
| Future, мы | бу́дем отрека́ться |
| Future, вы | бу́дете отрека́ться |
| Future, они | бу́дут отрека́ться |
| Past masculine | отрека́лся |
| Past feminine | отрека́лась |
| Past neuter | отрека́лось |
| Past plural | отрека́лись |
| Imperative singular | отрека́йся |
| Imperative plural | отрека́йтесь |
Perfective: отре́чься