отпугну́ть
to frighten off, to scare away
Verb | perfective | transitive
| Infinitive | отпугну́ть |
|---|---|
| Future, я | отпугну́ |
| Future, ты | отпугнёшь |
| Future, он, она, оно | отпугнёт |
| Future, мы | отпугнём |
| Future, вы | отпугнёте |
| Future, они | отпугну́т |
| Past masculine | отпугну́л |
| Past feminine | отпугну́ла |
| Past neuter | отпугну́ло |
| Past plural | отпугну́ли |
| Imperative singular | отпугни́ |
| Imperative plural | отпугни́те |
Imperfective: отпу́гивать