отпу́гивать
to frighten off, to scare away
Verb | imperfective | transitive
| Infinitive | отпу́гивать |
|---|---|
| Present, я | отпу́гиваю |
| Present, ты | отпу́гиваешь |
| Present, он, она, оно | отпу́гивает |
| Present, мы | отпу́гиваем |
| Present, вы | отпу́гиваете |
| Present, они | отпу́гивают |
| Future, я | бу́ду отпу́гивать |
| Future, ты | бу́дешь отпу́гивать |
| Future, он, она, оно | бу́дет отпу́гивать |
| Future, мы | бу́дем отпу́гивать |
| Future, вы | бу́дете отпу́гивать |
| Future, они | бу́дут отпу́гивать |
| Past masculine | отпу́гивал |
| Past feminine | отпу́гивала |
| Past neuter | отпу́гивало |
| Past plural | отпу́гивали |
| Imperative singular | отпу́гивай |
| Imperative plural | отпу́гивайте |
Perfective: отпугну́ть