отбива́ть
to beat off (an attack; enemies), to repulse
Verb | imperfective | transitive
| Infinitive | отбива́ть |
|---|---|
| Present, я | отбива́ю |
| Present, ты | отбива́ешь |
| Present, он, она, оно | отбива́ет |
| Present, мы | отбива́ем |
| Present, вы | отбива́ете |
| Present, они | отбива́ют |
| Future, я | бу́ду отбива́ть |
| Future, ты | бу́дешь отбива́ть |
| Future, он, она, оно | бу́дет отбива́ть |
| Future, мы | бу́дем отбива́ть |
| Future, вы | бу́дете отбива́ть |
| Future, они | бу́дут отбива́ть |
| Past masculine | отбива́л |
| Past feminine | отбива́ла |
| Past neuter | отбива́ло |
| Past plural | отбива́ли |
| Imperative singular | отбива́й |
| Imperative plural | отбива́йте |
Perfective: отби́ть
Examples
- отбива́ть охо́ту — to discourage