искупа́ть
to expiate, to atone, to redeem
Verb | imperfective | transitive
| Infinitive | искупа́ть |
|---|---|
| Present, я | искупа́ю |
| Present, ты | искупа́ешь |
| Present, он, она, оно | искупа́ет |
| Present, мы | искупа́ем |
| Present, вы | искупа́ете |
| Present, они | искупа́ют |
| Future, я | бу́ду искупа́ть |
| Future, ты | бу́дешь искупа́ть |
| Future, он, она, оно | бу́дет искупа́ть |
| Future, мы | бу́дем искупа́ть |
| Future, вы | бу́дете искупа́ть |
| Future, они | бу́дут искупа́ть |
| Past masculine | искупа́л |
| Past feminine | искупа́ла |
| Past neuter | искупа́ло |
| Past plural | искупа́ли |
| Imperative singular | искупа́й |
| Imperative plural | искупа́йте |
Perfective: искупи́ть