изложи́ть
to expound, to explain, to state, to set forth, to relate, to retell
Verb | perfective | transitive
| Infinitive | изложи́ть |
|---|---|
| Future, я | изложу́ |
| Future, ты | изло́жишь |
| Future, он, она, оно | изло́жит |
| Future, мы | изло́жим |
| Future, вы | изло́жите |
| Future, они | изло́жат |
| Past masculine | изложи́л |
| Past feminine | изложи́ла |
| Past neuter | изложи́ло |
| Past plural | изложи́ли |
| Imperative singular | изложи́ |
| Imperative plural | изложи́те |
Imperfective: излага́ть