упроща́ть
to simplify
Verb | imperfective | transitive
| Infinitive | упроща́ть |
|---|---|
| Present, я | упроща́ю |
| Present, ты | упроща́ешь |
| Present, он, она, оно | упроща́ет |
| Present, мы | упроща́ем |
| Present, вы | упроща́ете |
| Present, они | упроща́ют |
| Future, я | бу́ду упроща́ть |
| Future, ты | бу́дешь упроща́ть |
| Future, он, она, оно | бу́дет упроща́ть |
| Future, мы | бу́дем упроща́ть |
| Future, вы | бу́дете упроща́ть |
| Future, они | бу́дут упроща́ть |
| Past masculine | упроща́л |
| Past feminine | упроща́ла |
| Past neuter | упроща́ло |
| Past plural | упроща́ли |
| Imperative singular | упроща́й |
| Imperative plural | упроща́йте |
Perfective: упрости́ть
Examples
- упроща́ть зада́чу — to simplify a problem