упра́виться
to manage, to cope (with)
Verb | perfective | reflexive
| Infinitive | упра́виться |
|---|---|
| Future, я | упра́влюсь |
| Future, ты | упра́вишься |
| Future, он, она, оно | упра́вится |
| Future, мы | упра́вимся |
| Future, вы | упра́витесь |
| Future, они | упра́вятся |
| Past masculine | упра́вился |
| Past feminine | упра́вилась |
| Past neuter | упра́вилось |
| Past plural | упра́вились |
| Imperative singular | упра́вься |
| Imperative plural | упра́вьтесь |
Imperfective: управля́ться
Examples
- бы́стро упра́виться с пирого́м (съесть) — to make short work of the cake