свороти́ть
to displace, to remove
Verb | perfective | transitive
| Infinitive | свороти́ть |
|---|---|
| Future, я | сворочу́ |
| Future, ты | своро́тишь |
| Future, он, она, оно | своро́тит |
| Future, мы | своро́тим |
| Future, вы | своро́тите |
| Future, они | своро́тят |
| Past masculine | свороти́л |
| Past feminine | свороти́ла |
| Past neuter | свороти́ло |
| Past plural | свороти́ли |
| Imperative singular | свороти́ |
| Imperative plural | свороти́те |
Imperfective: свора́чивать
Examples
- он с трудо́м свороти́л ка́мень — he displaced/removed the stone with difficulty