разозли́ть
to provoke to anger, to get a rise out of someone
Verb | perfective | transitive
| Infinitive | разозли́ть |
|---|---|
| Future, я | разозлю́ |
| Future, ты | разозли́шь |
| Future, он, она, оно | разозли́т |
| Future, мы | разозли́м |
| Future, вы | разозли́те |
| Future, они | разозля́т |
| Past masculine | разозли́л |
| Past feminine | разозли́ла |
| Past neuter | разозли́ло |
| Past plural | разозли́ли |
| Imperative singular | разозли́ |
| Imperative plural | разозли́те |
Imperfective: злить