развести́сь
to be divorced (from), to divorce, to obtain a divorce (with)
Verb | perfective | reflexive
| Infinitive | развести́сь |
|---|---|
| Future, я | разведу́сь |
| Future, ты | разведёшься |
| Future, он, она, оно | разведётся |
| Future, мы | разведёмся |
| Future, вы | разведётесь |
| Future, они | разведу́тся |
| Past masculine | развёлся |
| Past feminine | развела́сь |
| Past neuter | развело́сь |
| Past plural | развели́сь |
| Imperative singular | разведи́сь |
| Imperative plural | разведи́тесь |
Imperfective: разводи́ться
Examples
- Она́ развела́сь с му́жем. — She divorced her husband.