присва́ивать
to appropriate; to claim or use something as property especially when it belongs to someone else
Verb | imperfective | transitive
| Infinitive | присва́ивать |
|---|---|
| Present, я | присва́иваю |
| Present, ты | присва́иваешь |
| Present, он, она, оно | присва́ивает |
| Present, мы | присва́иваем |
| Present, вы | присва́иваете |
| Present, они | присва́ивают |
| Future, я | бу́ду присва́ивать |
| Future, ты | бу́дешь присва́ивать |
| Future, он, она, оно | бу́дет присва́ивать |
| Future, мы | бу́дем присва́ивать |
| Future, вы | бу́дете присва́ивать |
| Future, они | бу́дут присва́ивать |
| Past masculine | присва́ивал |
| Past feminine | присва́ивала |
| Past neuter | присва́ивало |
| Past plural | присва́ивали |
| Imperative singular | присва́ивай |
| Imperative plural | присва́ивайте |
Perfective: присво́ить