поспо́рить
to dispute, to argue (for some time)
Verb | perfective | intransitive
| Infinitive | поспо́рить |
|---|---|
| Future, я | поспо́рю |
| Future, ты | поспо́ришь |
| Future, он, она, оно | поспо́рит |
| Future, мы | поспо́рим |
| Future, вы | поспо́рите |
| Future, они | поспо́рят |
| Past masculine | поспо́рил |
| Past feminine | поспо́рила |
| Past neuter | поспо́рило |
| Past plural | поспо́рили |
| Imperative singular | поспо́рь |
| Imperative plural | поспо́рьте |
Imperfective: спо́рить