пора́нить
to wound, to injure, to hurt (usually not severely)
Verb | perfective | transitive
| Infinitive | пора́нить |
|---|---|
| Future, я | пора́ню |
| Future, ты | пора́нишь |
| Future, он, она, оно | пора́нит |
| Future, мы | пора́ним |
| Future, вы | пора́ните |
| Future, они | пора́нят |
| Past masculine | пора́нил |
| Past feminine | пора́нила |
| Past neuter | пора́нило |
| Past plural | пора́нили |
| Imperative singular | пора́нь |
| Imperative plural | пора́ньте |
Examples
- води́телю пора́нило ру́ку — the driver hurt his hand