попла́кать
to cry/weep (for a while, a little), to shed a few tears, to have a cry
Verb | perfective | intransitive
| Infinitive | попла́кать |
|---|---|
| Future, я | попла́чу |
| Future, ты | попла́чешь |
| Future, он, она, оно | попла́чет |
| Future, мы | попла́чем |
| Future, вы | попла́чете |
| Future, они | попла́чут |
| Past masculine | попла́кал |
| Past feminine | попла́кала |
| Past neuter | попла́кало |
| Past plural | попла́кали |
| Imperative singular | попла́чь |
| Imperative plural | попла́чьте |