помути́ть
to cloud (the mind), to dull (the senses)
Verb | perfective | transitive
| Infinitive | помути́ть |
|---|---|
| Future, я | помучу́ |
| Future, ты | помути́шь |
| Future, он, она, оно | помути́т |
| Future, мы | помути́м |
| Future, вы | помути́те |
| Future, они | помутя́т |
| Past masculine | помути́л |
| Past feminine | помути́ла |
| Past neuter | помути́ло |
| Past plural | помути́ли |
| Imperative singular | помути́ |
| Imperative plural | помути́те |
Imperfective: мути́ть
Examples
- его́ помути́л — he got nauseated