пожира́ть
to devour
Verb | imperfective | transitive
| Infinitive | пожира́ть |
|---|---|
| Present, я | пожира́ю |
| Present, ты | пожира́ешь |
| Present, он, она, оно | пожира́ет |
| Present, мы | пожира́ем |
| Present, вы | пожира́ете |
| Present, они | пожира́ют |
| Future, я | бу́ду пожира́ть |
| Future, ты | бу́дешь пожира́ть |
| Future, он, она, оно | бу́дет пожира́ть |
| Future, мы | бу́дем пожира́ть |
| Future, вы | бу́дете пожира́ть |
| Future, они | бу́дут пожира́ть |
| Past masculine | пожира́л |
| Past feminine | пожира́ла |
| Past neuter | пожира́ло |
| Past plural | пожира́ли |
| Imperative singular | пожира́й |
| Imperative plural | пожира́йте |
Perfective: пожра́ть
Examples
- пожира́ть глаза́ми — to devour with one's eyes, to ogle