офиге́ть
to become impudent/brazen/insolent
Verb | perfective | intransitive
| Infinitive | офиге́ть |
|---|---|
| Future, я | офиге́ю |
| Future, ты | офиге́ешь |
| Future, он, она, оно | офиге́ет |
| Future, мы | офиге́ем |
| Future, вы | офиге́ете |
| Future, они | офиге́ют |
| Past masculine | офиге́л |
| Past feminine | офиге́ла |
| Past neuter | офиге́ло |
| Past plural | офиге́ли |
| Imperative singular | офиге́й |
| Imperative plural | офиге́йте |
Imperfective: фиге́ть, офигева́ть