отве́ргнуть
to reject, to repel, to repudiate, to scout (reject with contempt), to waive, to disallow
Verb | perfective | transitive
| Infinitive | отве́ргнуть |
|---|---|
| Future, я | отве́ргну |
| Future, ты | отве́ргнешь |
| Future, он, она, оно | отве́ргнет |
| Future, мы | отве́ргнем |
| Future, вы | отве́ргнете |
| Future, они | отве́ргнут |
| Past masculine | отве́рг, отве́ргнул |
| Past feminine | отве́ргла |
| Past neuter | отве́ргло |
| Past plural | отве́ргли |
| Imperative singular | отве́ргни |
| Imperative plural | отве́ргните |
Imperfective: отверга́ть