обита́ть
to dwell in, to live in, to inhabit
Verb | imperfective | intransitive
| Infinitive | обита́ть |
|---|---|
| Present, я | обита́ю |
| Present, ты | обита́ешь |
| Present, он, она, оно | обита́ет |
| Present, мы | обита́ем |
| Present, вы | обита́ете |
| Present, они | обита́ют |
| Future, я | бу́ду обита́ть |
| Future, ты | бу́дешь обита́ть |
| Future, он, она, оно | бу́дет обита́ть |
| Future, мы | бу́дем обита́ть |
| Future, вы | бу́дете обита́ть |
| Future, они | бу́дут обита́ть |
| Past masculine | обита́л |
| Past feminine | обита́ла |
| Past neuter | обита́ло |
| Past plural | обита́ли |
| Imperative singular | обита́й |
| Imperative plural | обита́йте |