избе́гнуть
to avoid, to refrain from
Verb | perfective | intransitive
| Infinitive | избе́гнуть |
|---|---|
| Future, я | избе́гну |
| Future, ты | избе́гнешь |
| Future, он, она, оно | избе́гнет |
| Future, мы | избе́гнем |
| Future, вы | избе́гнете |
| Future, они | избе́гнут |
| Past masculine | избе́г, избе́гнул |
| Past feminine | избе́гла |
| Past neuter | избе́гло |
| Past plural | избе́гли |
| Imperative singular | избе́гни |
| Imperative plural | избе́гните |
Imperfective: избега́ть
Examples
- избегну́ть дубли́рования уси́лий — to avoid duplication of efforts