влипа́ть
to get stuck (in)
Verb | imperfective | intransitive
| Infinitive | влипа́ть |
|---|---|
| Present, я | влипа́ю |
| Present, ты | влипа́ешь |
| Present, он, она, оно | влипа́ет |
| Present, мы | влипа́ем |
| Present, вы | влипа́ете |
| Present, они | влипа́ют |
| Future, я | бу́ду влипа́ть |
| Future, ты | бу́дешь влипа́ть |
| Future, он, она, оно | бу́дет влипа́ть |
| Future, мы | бу́дем влипа́ть |
| Future, вы | бу́дете влипа́ть |
| Future, они | бу́дут влипа́ть |
| Past masculine | влипа́л |
| Past feminine | влипа́ла |
| Past neuter | влипа́ло |
| Past plural | влипа́ли |
| Imperative singular | влипа́й |
| Imperative plural | влипа́йте |
Perfective: вли́пнуть
Examples
- влипа́ть в исто́рию — to get into a pretty mess